Do Shijiazhuangu jsem letěla za jednou Číňankou (Lele), která studuje v Itálii, a když jsem tam taky ještě studovala, učila jsem ji italštinu, i když to teda vůbec nepomohlo. Po 6 měsících v Číně umím líp čínsky než ona italsky po dvou letech, prostě se zastavila na úrovni neúrovni, taky nic nedělá pro to, aby uměla líp. Jela jsem za ní, protože jsme se tak dohodly už v Itálii, ona mě pozvala k nim do tohohle města, což je 200 km na jih od Pekingu, abych poznala její rodinu a pak, že společně pojedeme do Pekingu. Přiletěla jsem v 1 v noci, a taxíkem jela k nim domu. Jejich jízda na dálnici je úplně šílená, jezdí po ní děsně pomalý náklaďáky, co se navzájem předjížděj a ostatní auta je předjížděj odstavným pruhem, kde je občas odstavený některý z tech šílených starých pomalých kamionů, co prostě dojel. Před dům mě přišla vítat Lele se svou matkou. Vyfasovala jsem na uvítanou takovou divnou polívku s ořechů, rozinek a buráků, ale vzhledem k tomu, že v letadle jsem po 4 hodiny nedostala v podstatě nic, byla jsem ráda. Najednou vyplynulo, že ona myslela jet se mnou do Pekingu na 2 dny s cestovkou, což mě teda trochu dostalo. Představa, že vyfasuju červenou kšiltovku a někam mě budou hnát s davem. Tak jsem se navrhla, že bez cestovky je to lepší, na to se na mě koukaly, jako bych byla nějakej šílenej dobrodruh. Ono mě taky děsila představa zůstat dlouho v Shijiazhuangu, protože ač je to veliké město, není tam absolutně nic k vidění. Špatně jsem spala, šílené vedro a vlhko, druhý den mě vyvezly (matka s dcerou) do města, ukázat, že tam opravdu nic není. Pohybovaly jsme s autem, novým měsíc, mělo ještě obalené sedadla z továrny. A taky se mi chlubily, že ta matka si současně s autem koupila i řidičák. A bylo to vidět,. Předváděla na silnici šílený věci, parkování se stávalo akcí na minimálně 30 minut, kdy Lele a pokud možno ještě další Číňani skákali okolo a veleli. Pak jsme se stavily v obchodě s kaligrafií jejího otce a pak zpátky domu. Byla to děsná nuda, ona holt je trochu nudná. V Itálii jsem si myslela, že je taková zmatená protože je v cizině, ale odhalila jsem, že je to jinak, je jednoduše hloupá a absolutně nesvéprávná. Furt řešily naši cestu do Pekingu, ale beze mě, tak jsem si ji vzala stranou a ptala se, co a jak, a ona, že neví, že se musí zeptat maminky, že ta dělá program. Den na to jsme po snídani na mé naléhání vyrazily samy do Zhengding (matka nejela jenom proto, že nemá SPZ a nesmí s autem z města). „Zhengding je plnej chrámů atd.“, říká věrný LonelyPlanet. Díky němu jsme vše našly, protože Lele nevěděla nic, ještě nikdy tam nebyla. Vzhledem k tomu, že jsem dost kulhala, protože den před odletem jsem si trochu natloukla, na jednu věž jsem nelezla a říkám té Lele, počkám na tebe tady za rohem na lavičce. Ona se ani nepodívala kam ukazuju a šla. No a pak mě nemohla najít (seděla jsem 10 metrů od vchodu té věže). Prý běhala snad všude, ptala se všude všech, jestli mě neviděli (byla jsem tam široko daleko jediná cizinka), no, jak blázen. Ona prostě nevnímá, nic jí kromě obchodů s hračkama nezajímá. Po návratu do města pro nás přijela její matka a jely jsme k dědečkovi s babičkou, kde byl i strýc s rodinou a divnej pes s černým jazykem, celej černej, takovej ten typ, že mu musíš dát buřt aby se vědělo, kde má hlavu. Dostala jsem od dědečka modlitební rádiíčko a náramek(jeho). Pak jsme se přesunuli do docela luxusní restaurace na večeři, kde se se mnou furt všichni fotili. Pak Lelin bratranec, asi 6-ti letej, neustále zpíval písně z kreslenejch seriálů a tančil. V neděli v 7.30 jsem nasedly na vlak a jely do Pekingu, předem jsme si zamluvily pokoj (já ho našla, ona tam zavolala, i když na první pokus to nezvládla). Když už jsme byly skoro v hostelu a já mluvila o tom, co a jak, kdy a kam, vypadlo z ní, že tam se mnou bude bydlet jen tu jednu noc, že pak bude zbytek pobytu u nějaké své kamarádky, protože si musí koupit nějakou knížku atd. No zmatečná informace, výsledek jasný. Zvedlo mi to mandle, protože to mohla taky říct dřív, přijde mi, že to se nedělá. Tak jsem jí to řekla, že mi to mohla říct dřív atd… ona se urazila a že oni na mě byli hodní a všechno úplně otáčela.. No, po ubytování jsme jely na Qianmen a přešly náměstí Tiananmen. Byly asi 2 odpoledne, a ona už chtěla jet do hostelu, že už nemůže, a divila se, že já nechci. Tak jsme se dohodly, že se vrátím tak na šestou a půjdem někam spolu jíst. Když jsem se vrátila do hostelu, našla jsem na pokoji od ní lísteček, nevím ani co pořádně napsala, psala čínsky a psace, ale jak jsem pochopila, byly to samé výčitky, a od té doby od ní nemám zprávy. Poučení: Je lepší být sama než s infantilním kakabusem.