V Číně jedí psy

To byste neverili… Prochazela jsem se po knihkupectvi Mandarin book, kde maji hlavne zahranicni literaturu v cinstine, nebo i pruvodce mapy a tak. A nasla jsem tam Dasenku (Dasenka, cili zivot stenete od Karla Capka) v cinstine. s obrazkama a se vsim. asi si to casem koupim, je to fascinujici…

Od uterka mame prazdniny a ja se upichla na takovou praci… budu delat neco mezi hosteskou, co nic nevi a navstevnikem na takovem veletrhu s nabytkem… na 7 dnu za 100 yuanu na den, no na evropse pomery to moc neni, ale lepsi neco nez nic. dnes jsem se byly podivat jak to tam vypada… daj se tam potkat i pekne nabytky, ale je tam tez nepreberne mnozstvi kycovitych nabytku, a la 18 stoleti v evrope vyvedene snad v plastu s potiskem a la drahocenne drevo s ruznymi „pozlacenymi“ dekoracemi… a to vse za absolutne neskutecne ceny (ty kyce, jednoduchy nebo cinsky nabytek tak drahy neni, ikdyz na cinske pomery je tam vse super luxus), no jak si cinan predstavuje domacnost bohateho evropana. no jsem na to zvedava, treba to nebude uplne blby, ikdyz se obavam, ze to bude dost nuda, treba aspon budu mit prilezitost mluvit cinsky nebo tak… pak mame mit vsechny bila efektni tricka a protoe ja nemam, tak mi nejake pujci, no to jsem tuplem zvedava… doufam,z e senesplni me nejhorsi obavy, ten co si nas vybiral, vypadal jako peknej uchyl, takovej mekopan… vsak vas zajiste budu informovat. je trochu nevyhoda ze ten veletrh je uplne na druhem konci mesta, ale budou nam proplacet taxiky, no tak aspon tak, autobusem by tamclovek jel silene dlouho, ono i taxikem bez zacpy je to pul hodiny. co teprve se zacpou to je nekonecny…

V skutecnosti se jedna o prady s cervenou peticipou hvezdou v pravem dolnim rohu. Na CCTV 7 jsou denne asi 3 a vice bloky po asi 2 hodinach. Jedna se o Vojenske zpravodajstvi, coz je v podstate hodne dlouha reklama na armadu, kde ukazujou neskutecne mnozstvi tanku, lodi, akci… zdatnych vojaku, co jsou schopni sestrojit nakladak poselpu… obcas pojednavaji take o spolupraci a spolecnych vojenskych cvicenich s okolnimi staty (s Taiwanem necvici, to se cvici kazdy sam vicemene potajmu). Taky casto prenaseji ruzne vojenske souteze v lezeni, skakani, behani, veseni, viseni a vubec v cemvsem moznem je mozne soutezit, a soutezi voajci, vojacky, ale vesmes je to nuda, jednou jsem takovou soutez sledovala, protoze jsem cekala, co se z toho vyklube, ale jsem prilis naivni, s takovych soutezi se prece nic neklube, vzdycky, kdo dokoncil jakousi vojenskou opici drahu jedl meloun a moderatorka mezi tim odhanela mouchy… to bylo vse.. Za zminku jeste stoji znelka vojenskych zprav: tanky (moc, minimalne 30) jedou prasnou plani pri zapadu slunce… dalsi zaber: krizniky (tak asi 15), co plovou za sebou na sirem mori lehce do zatacky a prvni z nich vystreli… velmi impozantni:-)

Vsichni tady neustale prepocitavaj ucty, nekteri si na to nosi i kalkulacku, protoze sizeni je tu na beznem poradku. Jo a co teprve sidit cizince, to je trochu narodni trend. Kdyz jsem si v sobotu pozde vecer u stanku kupovala ciga, tak jsem cejtila od zacatku, ze se me pokusi osidit a taky ze jo, a rovnou o 10 yuanu, ale ja si vsimla a bez kecu mi je dala, ale ani nehla brvou, ani se neomluvila, nic… 

Abychom furt nechodili na tataz mista a taky je obcas dobre zas neco noveho… Tak jsme v sobotu sli na veceri do japonske restaurace. Na cinske pomery je relativne draha, ale oproti tomu co obvykle stoji v evrope japonska kuchyne, je to v pohode. No pouchoutka, meli jsme takovejch ruznej veci, ze ani nevim jak bych vam to popsala… ale vzhledem k tomu, ze mi v cinske(mistni) kuchyni chybi ryby, tak jsem se v japonske restauraci citila jak ryba ve vode… jo syrove, jo smazene, jo vselijak upravene… a sake taky spatne nebylo…

Tak jsem se zas vcera a dneska ucastnila komparsu, stale stejneho serialu o volejbalistkach. Tentokrat nas(bylo nas necomalo pres 30) autobuskem i odvezli no nejakeho mesta An Ning tady blizko, do takove sportovni haly. Prvni den jsem byla zas soucasti skupinky fotografu a pobihali jsme ruzne a byla to legrace, ostatni delali zurive fanousky. Ale dneska to byla desna nuda, delalai jsme jen publikum a to cely den, teda nejdriv se 3 hodiny nic nedelo a pak jsme sedeli v publiku a obcas tleskali. no a za kazdej den jsme dostali 200 yuanu, takze 400 yuanu za 2 dny, to jde, to je pulka mesicniho najmu (meho). Snad zas brzo zavola, ikdyz je to teda desna ztrata casu…

Tak uz je tyden hnusne a to zima, a velmi casty intenzivni lijak, to znamena, moc se nikam neda, mam moc dlouhy nohavice a tak je mam furt mokry. Nikde neni topeni ani ve skole, kde je furt pruvan, prej abychom mohli dychat a ja z toho pruvanu mam rymu jako tram, dneska jsem trhla skore, 3 balicky kapesniku za 2 hodiny. Koupila jsem si osklivej destnik. a kozi syr, tak snad bude lip…

Prozmenu se vracim k toaletam… zaujalo, ze na mnohych toaletach v podnicich je zakazano kadit pod pohruzkou pokuty 50–100 yuanu s odkazem, ze vetsi potrebu musi potrebny provadet na verejnych toaletach, kterych je vsude plno, vice ci mene nechutnych. Taky v tech zachodech, kde se nesmi kakat neni obycejna dira ale je na ni mrizka aby tam nic neslo.. V podnicich, kam chodi i cizinci byva tabulka dvojjazycna casto s vymluvnym vzkazem „ONLY FOR PEE, DON'T SHIT“… holt maj uzky odpady ve vetsine domu…

V evrope tato veta neni tak casta, ale tady se pouziva porad, v podstate zastupuje „Jak se mas?“. Z pocatku mi to prislo divne, proc se me spoluzaci (asiati) pokazde kdyz me vidi ptaji jestli uz jsem jedla temer v jakoukoli denni hodinu. pak jsem ale pochopila a bylo mi i vysvetleno, ze to neni trapna zvedavost, ale vychovani. Sice to vim, ale jeste jsem si nezvykla to sama pouzivat. Pokazde kdyz vidim lidi jak se zdravi pres ulici a volaji na sebe jestli uz jedli mi to prijde dost legracni…